OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To je radosti, od 29. apríla je na svete tretí dlhohrajúci album chicagskej jedovatosti LORD MANTIS. Krátko ku kapele – funguje od roku 2003 a aktuálna zostava je Bill Bumgardner bicie, Charlie Fell basgitara a vokál, Andrew Markuszewski vokál a gitary a Ken Sorceron gitary. Traja zo štyroch členov sa buď naživo alebo aj tvorivo podieľali okrem iného na existencii čiernej zlobnej haluze NACHTMYSTIUM a celkovo ide o zostavu činnú v mnohých ďalších zoskupeniach, spomeniem tie najznámejšie – ABIGAIL WILLIAMS či sludge/doom rachot INDIAN.
Tvorba LORD MANTIS, na predošlom albume „Pervertor“ z roku 2012 dajme tomu ťažký a zúrivý black/sludge metal s post- a industriálnymi vplyvmi, na novinke ešte o čosi zbesnela a temné, okultné, skoro až rádioaktívne zamorené nálady sa viac ponorili do rachotiacich a drvivých, odľudštených industriálnych polôh. Disharmonický, mizantropicky znejúci zohavený black metal a všetko živé pohlcujúce sludgeové bahno sa v jednom celku spájajú so sonickou anihiláciou, inšpirovanou GODFLESH alebo PITCH SHIFTER (v časoch albumu „Industrial“). Výsledkom je zdevastovaná hudobná krajina beznádeje a záhuby. Veľmi pekné.
8 / 10
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.